Bylo to 3.listopadu, co jsem našla na vycházce zanedbaného, špinavého a toulavého psíka. Místo srsti měl doslova dredy. Připojil se ke mě a k mojí fence. Nejdřív jsem si myslela, že páníka má poblíž, ale když dlouho někdo nešel a psa nevolal, vzala jsem ho na ruku a ptala se lidí, zda psíka neznají, nebo neví, komu by mohl patřit. Nikdo nevěděl a tak jsem chudáčka vzala domů, dala jsem mu najíst a s rodiči se řešilo co a jak dál. Zavolali jsme starostovi obce, jestli neví, komu by mohl chybět. Nevěděl, ale rozeslal SMS, že se našel pes, nejspíše bišonek ( to jsem netušila, že nejsem daleko od pravdy ), také se rozvěsili letáky s fotkou. Dlouho se nikdo neozýval, až jednou se ozvala paní, že psa zná a že je v hrozných podmínkách. Když mi to vyprávěla, tak jsem se paní zeptala, co je lepší pro něho, jestli ho vrátit, nebo si ho radši nechat. já měla jasno a ještě jasněji, když jsem slyšela, že ho mají celoročně venku, že druhý pes si z něho dělá boxovací pytel a když jim ho vrátíme, že oni ho stejně domů nevezmou, že ho budou mít venku, nicméně jsem se dozvěděla, že se jmenuje Tomáš. Když mi paní tohle všechno vyprávěla, jen jsem hrůzou valila oči. Už jen to, že takovéhle plemeno NEMÁ CELOROČNĚ VENKU CO DĚLAT mě děsilo. Včera mi máma vyprávěla, jak potkali sousedku a povídala něco podobného. Jednou zazvonila na majitele, že mu utekl pes, ať si ho chytne, aby ho něco nepřejelo. Chlap příjemnej jak osina v prdeli vylezl z baráku a DOSLOVA do Tomáška kopnul jak do míče, aby ho zahnal do zahrady.

Tomáška jsme nechali ostříhat. Viditelně se mu ulevilo a koupili bundičku, aby mu nebyla zima. Rád se mazlí, protože pomazlení, pohlazení a teplo domova nikdy nepoznal. Krmený je kvalitníma granulema a čeká ho ještě veterina, potom kurz poslušnosti a zkusíme agility.

Tenhle brouček měl veliký štěstí, že našel takový domov, jako je ten náš.